divudějní...

bloumal jsem
nad rozložením klenby
jednoho mostku
jsem totiž ženijní expert
na opravy můstků
i když převážně zubních
opodál se kolébaly želvy sloní
a zrovna když jsem ulizoval
ze zmzlinové zeměkoule Austrálii
tak mne zasáhl podivný záblesk
laškovného světla
co ovšem ve skutečnosti
byl spíš pěstí
co naráží do nábytku
takže vyjádřit tu zvláštní bolest
bylo stejné
asi jako peníze
které také nedokáží
vyjádřit hodnotu věcí
které si kupuji
a já jen uhrančivě sledoval paprsek
pronikavě ostrý
a tenký jako víčko od konzervy
jak mě mělní na prvočinitele
takže jsem vyhlížel
jako obsah originální kompostérny...

ona ležela na lopatkách
ve tváři měla kuriózní výraz
jako by se dívala na někoho
kdo vyznává city příliš hmatatelně
dým z cigarety
kolem ní vytvářel snivé piruety
z opýlené ranky na hrudi
se tiše snášely k zemi
namodralé okvětní plátky
a zdálo se
že její oči
pokryté mayskou modří
žadoní
o malou dávku něhy...

pověz mi příteli
jsem tu nová
proč není nebe fialové?

to mne rozrušilo
až jsem zmodral
inu někdo říká
že za to můžou částice
barvy azurové
jenže to by se nám tak jevilo vše
jiný zas že je to smíšením
černé noci a bílého dne
pravda je ale taková
že je to náhodným rozptylem světla
na molekulách vody
tím dochází k těsným přiblížením
vzájemným srážkám a shlukům
kde hustota energie
je u modré nejsilnější
a oko na ni nejcitlivější...

zrovna jako teď
má blankytná Milénie...