Za duhou

Na křídlech vážky
poletím za duhou.
Slzavé srážky
jedna za druhou.

Na křídlech jejích
poletím odsud.
Tam kde doteky hřejí.
dá-li to osud.

Proč Bůh jen dal nám
K užitku pláče?
K čemu nám dovolil
tváře smáčet?

Smáčet je rosou,
která bolí.
Jako když ránu
posypeš solí.

Proč jen se musíme rodit s duší?
Proč jen musíme rány hojit?
Proč jen nejsme, k bolesti hluší?
Proč jen si musíme rosou projít?

Poletím do snů, tam za duhou
na křídlech vážky.
Do míst kde na mě nemohou
bolest a srážky.

Budu žít ve snech,
kde rudé slunce pálí,
na stráních mech.
Já s nohou bosou

projdu se po něm.
Svoje vzdechy
a tváře s rosou
zažehnu ohněm.
Zapomenu, Bůh dá-li…