VEČER V HIMÁLAJI

VEČER V HIMÁLAJI
****************

Zkracuji cest svých intervaly
jakoby rudé tvé rty se ptaly
možná, že je to naposled...
Má pravdu dolní, či horní ret

(když) dotknout letmo jen se směl.
Odjíždím. A to bohužel.
Na pouti mezi dvěma světy
vlaky ne. Spíše hvězdolety,
týdny a týdny beze slov.

Jen ostří. Jenom ten tichý kov,
poslední blízký z nejistot.
Poslední. Známý MAY DAY kód...

Chvíli jen spát, a už mě pálí
do nohou domov, sny se zdály
do horkých rán jak do břehů,

na nichž jsme ještě spolu byli.
Břehy jsou pryč, sny rozdělily
jak dělila ses o něhu

nejsladší plod, co v tobě zraje.
Vzpomínám naň, a usínaje
sám v Himálaji ve sněhu...

***