Ztracená

Před hodinou jsem ji spatřil,
_ u kafe stála tam s někým.
A já byl okouzlen
její přirozenou krásou!
Avšak zvony zvoní,
_ a každý jdeme svou cestou.

Doma u stroje pak sedím,
myšlenky své tisknu,
A stále na ni myslím!
Na její Jiskru.

Psaní jsem odeslal
_ a čekám.
Na její odpověď,
je rychlá! a překvapená 

Jsem prý Pan Záhadný
a ona mi Nevěří!
Že na omylu jsem si myslí,
avšak slova má to vyvrací.

Důvěra rodí se
a už se těšíme.
Na sebe!
Až se uvidíme.

Je to ona? Je to on?
Ano! Jsme to my!
A už jdeme, povídáme,
dokonce veverku potkáme!

Jsme oba nesmělí,
a okřídlený nápadník
_ poskakuje kolem,
_ když si sednem.

První, druhá pusa nevyšla.
Nevadí!
Konec to vylepší, 
_ až budem v obětí.

Už odjíždíš v dál,
s úsměvem na tváři.
Mé srdce patří ti,
_ a já zůstal tu sám…