Jiný

 

Chodím a vyhýbám se slunci,

jak oškliví se mi tyto dny,

od rozbřesku k jeho konci,

kotouč zlatý, odporný.

 

Zato v šeru chladné luny,

nejkrásnější

- z nebe tanečnic,

zapomínam na den slunný,

černá krev, 

- do vlásečnic.

 

Neznám zlobu, ani lásku,

prokletí,

- či je to dar?

V srdci jenom krůpěj stesku,

je to život,

- nebo zmar?

 

Opíjím se písní smrti,

na okraji světa dlíc,

vlastní tělo už mě škrtí,

tak odcházím slunci vstříc.