JAKO STÍN

Ten obraz na chodníkové dlažbě,
je můj...
nebo patří světlu, kterému jen stojím v cestě?

Jsem pro něj překážkou či výzvou s otázkou
proč...
není vše jasné, když tak jasný má svit?

Kdo by si světla všim, kdyby tu stínu nebylo?
Kdo by řek ,já vím...
Aniž by viděl rozdílno...

I když stojím, stín se pomalounku mění
a v okolí zanechává pozdvižení.
Každý snad jednou pochopil
světlo a stín,
láska a čin.
že k sobě patří,
jak pokrevní bratři.

Obojí společně tvoří jeden pár,
nechat je osiřet, moc bych se bál.
Světlo bez stínu,
snad nikdy neshledáš.
A lásku bez činu,
jen stěží rozpoznáš.

o5ja