Slunce

Znám píseň o sluncích čtyř,
a jejich velké záři.
Ta neprojde však mou mříž,
a nezahřeje mou tváři.

Po rocích tmy a šera v mé cele,
kdy duši svíralo osamění,
svitla mi opět troška naděje
díky jednomu milému psaní.

Ty jako slunce svitla jsi na mém obzoru.
Chvilka váhání jestli zdáš se mi nebo ne?
Vždyť slunce nesvítí nad mou oblohou.
Radši neváhám a píšu svou zprávu.
Že by se štěstí usmálo i na mne?
Teď už jen doufám v odpověď tvou.

Netrvá to ani den,
ta rychlost mě mile překvapuje.
Je to pro mě jako sen,
když se na mě tvůj smajlík směje :)

Pocity štěstí a radosti
jež přinášejí mi ta slova,
pomalu zahřívají vychladlou duši,
která už necítí se tak sama.