Ozvěny ztracené lásky

Ozvěny ztracené lásky


Krůpěje slz
papír smáčí,
čí oči tu
nešťastně pláčí?

Byly jak studánky,
jiskra pohasla,
bolest v nich
skrývá se
-hledí do prázdna.

Jaký žal
v dopise přežívá,
řádky krví psané,
minulost ožívá.

Ztracená láska
jenž smrtí skončila,
odkrytí pravdy
se dívka dožila.

Milý svůj život
za vlast položil,
zbaven naděje,
válce posloužil.

Kříž bílý v poli
osaměle leží -
zarostlý, ztracený -
kdos u něj klečí.

Modlitba za drahé
tichem se nese -
úzkostná, prosebná -
slyšet je přece.

Mrtví se nevrátí,
stíny zůstanou,
truchlící hledají,
pravdy povstanou.

Do konce života
šrámy přetrvají,
bezcitné představy
milosti neshledají.