Volání do Prázdna

Volá z okna,volá z luk a polí,ale nikdo neslyší její volaní její žal.
Kdo přijde a umlčí její volání?!Volá ze dveří,volá ze spaní,ale
nikdo neslyší její bolest.A tak volá dál a dál seč jí síly stačí.
Slyší však jen svou ozvěnu a žádnou odpověď a tak volá dál.
Volá když se prochází městem,či krajinou všude je plno i prázdno
všude na ní ukazují prstem,že ona je ta špatná,že ona je ta vina.
Přestala volat zjistila,že to nemá cenu nikdo jí neslyší,nebo spíš
nechce slyšet.Ubíhá den za dnem,noc za nocí,když najednou si
vykřičí svůj hlas.Její ptačí hlas už nikdo neuslyší…Sedí v
koutě a tiše pláče,už neví co dál.Už nikdo nechce slyšet tu pravdu,
nikdo nechce slyšet jak jí to mrzí,že dřív mluví a pak myslí.
Uvědomila si co provedla a moc jí to mrzí,ale oni nechtějí tu pravdu
znát myslí si,že lže,aby je získala zpět,protože by jinak zůstala sama.
Chce ukončit svůj život v temném koutku,když v tom uvidí stín.
Muž v bílém se zjeví,klekne si k ní a ptá se ,‚Proč ty tak mladá,chceš ukonči tživot svůj.Já slyšel tvou bolest,ale neznal jsem odpověď.Podej mi ruku,teď už bude líp.Slibuji bude líp.Opusť je,oni sou slepí,oni neví jak tě to bolí‘‘