Ztracený

světlo a tma,
noc a den
bdění a sen
teplo a zima.
vše se v jiné mění
není nic jako snění
ne pro mě již
jsem jen prázdná schránka
bez naděje, bez pozitiv
světe, tato slova slyš,
není pro mě dobrého známka
jsem temnotou a znamením protiv.
Temné slzy zaschlé krve
stékají po tváři
nic nebude jako kdysi prve
světlo už nikdy nezazáří.
Ztracený navždy
lepší je to tak
v pustině prašný
bez víry na zázrak.
Není už nic
snad nikdy nebylo
nečekám víc
mít naději by mě zabilo.
Jsem bytost z konce bytí
pro mě není lidské žití
nepatřím a nepatřil jsem sem
nikdy jsem neměl příjt na tuto zem.
V kruzích už nebloudím
stojím a kopu si hrob
až po smrti se probudím
pak půjdu nahoru nepůjdu hloub.