dvaadvacet

šel sem páchnoucí ulicí
na špičku nosu
pro tmu sem si neviděl
ale kráčel sem právě hlavně za nosem
temnou ulicí bez lidí
a za ruku se vedl s patosem

šel sem tak celý věky
šlapal sem do louží
z louží do bláta
pak zas do hoven
a z nich zpět na dlažbu
ale zjistil sem
jak hovno dokáže bejt měkký

dny sem neviděl
a noci nepočítal
milencům v mysli záviděl
a žít? sem s gustem odmítal

a když pak
vyšla si z poza obzoru
já ucítil ten zázrak
na den pouhý
než uteklas
se Sluncem do západu

zavřel sem oči
a usmíval se
byl sem blažený
v žilách cítil sílu dračí
Láskou zalykal se
v Lásce zůstal sem až do dnes...
ale asi samojediný... .
OH MY GODDESS !!