Argumentní

Bez větších servítek, v parku močím do kytek.
„ Co děláš, ty chuligáne! “
pohoršený občan, v ústech, sprostá slova láme.
„ Močím, pěkně prosím“ vzkazuji mu vzápětí
„ Vždyť žízní kořen, stonek i okvětí.
Na podporu zeleně naší obce,
Na chvíli stal jsem se zahradníkem z prostého chodce.
Že používám, místo vody, tak podivný způsob vláhy?
Věřte, květina tomu rozdílu nedává valné váhy.
A však, Vy trousíte na mě pouze výtky,
Že stojím tu obnažen mezi ženami a dítky.

Nebýt mého činu, prošel by Jste nerušeně dál
a květiny nechal klidně zmírat.
Vadí Vám spíš že tu někdo chcal,
než že přírodu zde nechají zhýrat?!“

Každý by měl zpravit to na co jeho síly stačí,
Vy budete stát, nadávat a klít radši.
Vaše volba, Vaše věc v zásadě proti tomu nemám nic.
Ale i má trpělivost dochází svých hranic.
Aspoň jsem se o nápravu křivd pokusil,
Tedy v mezích lidských sil,
však po každém dobrém skutku následuje spravedlivý trest
Otočte se tedy a vrať se do svého světa laciných gest.
Já učiním to samé a zapomeňme na to společenské faux-pas,
Jako vzpomínka nám oběma zůstane, v záhonech, tato mokrá stopa.
A bez větších servítek, dál v parku močím do kytek.