Město ve tmě

Město ve tmě


My nahoře, ona z dola,
jak světlušky svítí kola,
jak rozlehlá pláň slunečnic,
však po slunci nezbylo nic;
všude, kam zrak spočine,
od lidu až k rodině,
v dálky dálek,
k mírům válek.

K člověkově provázení
stačí tato zobrazení:
štěstí, láska, nenávist i zlost,
neb boháč, myslitel či člověk prost,
každý, kdo má dobrou vůli,
a tou vůlí štěstí půlí,
by ho bylo všude dost,
až přijde do sluje host,
neměl bys sám spočinout,
než pomůže s většinou
světélek tam dole rozžhnout,
by moh' s vůlí světa pohnout.

A tak ke vší radosti,
přibudou i starosti,
o světélkách v temné noci,
jak rozežnout bez pomoci;
a když selže tak se ztratí,
v temné noci, kde se platí;
člověk pak sám ve tmě strádá
- pomůže jen "Mám Tě ráda!"