Pryč z mlýnských kol

mám toho dost
chce se mi zmizet
uniknout z dosahu
lidského druhu
cítím jak slábnu
zmáhá mě krize
a myšlenky mé
točí se v kruhu

za zatnuté zuby
úsměv se schoval
skrze svá ústa
marně ho cedím
rozum stojí
vteřiny jdou dál
ač chtěl bych odejít
na pozadí sedím

musím vstát
dát klapky na uši
zamknout a vyrazit
pryč z mlýnských kol
zeleni odevzdat
svou znavenou duši
a v úkrytu užít si
jak šatní mol

nádech a výdech
jsem pln nových nápadů
stačí pár chvil
a zas cítím tu sílu
na prahu přírody
žádám teď o radu
jak opět se neztratit
v pracovním víru