tažený...

vyšel jsem ze školy
pro tuláky
a když po pár letech
začaly bolet nohy
sedl jsem si do příkopu
a přítomně zíral
jak slunce proniká mlhami
změkčuje trávu
na níž taje jíní
a po prašných cestách
už nikdo nechodí…

po chvíli ale
ke mně dolehl zpěv
z nedalekého habroví…

přiblížil jsem se k ní
měla ohrnutý nosík
kštici co ji halila
jako rezavý déšť
stvořena z látky
vyzařující vlnové vibrace
a špičkou slunečníku
kreslila do jemně oddělené hmoty
jakousi malůvku
vznešenější než propyleje
asyrských chrámů
až jsem se viděl
jak ji ztékám
v nadšeném uctívání…

promiňte slečno
při pohledu
na vaše smyslně dlouhé
nahé nožky
bych vám mohl nabídnout
nějaké zajímavé svitky
například o Umění
oblékat silonky
nebo Galantní tkaní
aneb senzační pojednání
o pletkách vévodkyně De Marocain
také Almanach obchodnic s máslem
a Jak rozříznout slanou vodu
a proniknout do snů
mořské sasanky…

pane vy tedy nevypadáte
jako potulný mnich
povězte mi radši
když jste takový odborník
prý mají Eskymáci
dvěstě výrazů pro sníh...

to je velká mýlka
oficiálně mají
jen qanik a aput
což je sníh ve vzduchu
a na zemi
mě však důvěrně prozradili
ten třetí...

naklonila se
já jí jej zašeptal
začalo chumelit
vločky rozmarně tály
pod doteky těl
a zahalil nás smích...