Jaký život může být...
Jaký život může být...
Jeden krok dopředu,
Dva kroky zpátky…
Už nemohu se dočkat,
Své vlastní oprátky.
Jsme jen figurky,
A život velký hráč.
Proč se mám snažit? A nač?
(Když vím, že zůstanu jen sráč.)
Nepil, nekrad, nepřehlížel bídu.
Čestné dítko boží,
Co nikdy nesouloží.
(Taky si dnes na to zhynu.)
Toť má zpověď synu.
Včera vodka, dnes kyanid.
Jó, dole pod kytkama,
Tam se mi bude dobře žít…
Dva kroky zpátky…
Už nemohu se dočkat,
Své vlastní oprátky.
Jsme jen figurky,
A život velký hráč.
Proč se mám snažit? A nač?
(Když vím, že zůstanu jen sráč.)
Nepil, nekrad, nepřehlížel bídu.
Čestné dítko boží,
Co nikdy nesouloží.
(Taky si dnes na to zhynu.)
Toť má zpověď synu.
Včera vodka, dnes kyanid.
Jó, dole pod kytkama,
Tam se mi bude dobře žít…
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
ironie je největší cihlou ve zdi komunikačních uzlů a nedorozumění...tuhle větu mi řekl jeden kluk s nejmodřejšíma očima na světě,když mi bylo asi 12 a sotva jsem ho znala...myslím že na ní nikdy nezapomenu a věřím že měl pravdu,snad si z toho něco vezmeš i ty...jinak zajímavá a celkem pravdivá báseň
09.06.2007 22:26:00 | ztracená
Joj! To je teda opravdu trudomyslné dílko :o) na to že je Ti 14 let máš docela slušný depky... ale já to znám... zrovna včera jsem tady řešila, že v 17ti letech jsem psala větší depky než dneska... člověk zraje a zjišťuje, že ten život není zase tak strašněj a někdy že je to docela pohoda, když se s tím životem naučíš žít... :o))
Hodně štěstíčka!!!
10.01.2007 15:08:00 | Hannazka