kurýrní...

prolét jsem
červím tunelem
několika vesmíry
a přistál na horské louce
za květinovým domem...

došel jsem ke dveřím
a chtěl zaklepat
ale ony se otevřely
a její zář se rozprostřela...

byla štíhlá
že by se protáhla prstenem
a téměř stejně vysoká
ne jako ten prsten
ale jako já
měděné vlasy zastřižené u uší
se jí kroutily v pramíncích
kolem antických rysů tváře
a bystrých očí z jantarů
na sobě měla
přiléhavou řízu
z měňavého hedvábí
krémové barvy
a díky zvýrazněným tvarům
oblin těla
dostávala nejen okolí do transu…

napadlo mě
jak by se asi odvíjely
naše životy
kdyby přistoupila
kdysi na mou nabídku
až to vyvolalo vzpomínku…

tenkrát chutnala po medu
pepři i skořici
po čerstvě napadaném sněhu
a posledním políbení
ale nechtěla být omezena
jen jednou věcí
ale rozvinout
celou plejádu možností
a třeba přijít na to
kým jiným se může stát
jako by viděla
systém halucinací
které lze libovolně upravovat...

inu člověk není
pánem myšlenek
ale může být pánem úst
aby je neotevřel
a neplácl nějakou pitominku…

podal jsem jí mlčky kufřík
s kódovaným zámkem
a ona mi poděkovala
zcela nečekaně
spontánním polibkem…

v tu chvíli jsem si připadal
jako představitel němého koně
ztuhlé rty
a úsměv doširoka roztažen...

ona ovšem smyslně promluvila
jen krátce pouhým vejdi
zlehka škubla ramínkem
a šaty sjely na zem…