Beznadějná

Umírající:

Pohleďte a plačte, drazí!
Oči podlité mám krví.
Můj obraz Vás jistě mrazí..
Vždy poslední, nikdy prvý!

Slyšte, cítíte-li lítost;
Budu Vaše noční můra.
Nejsem totiž lidská bytost,
ale dokonalá stvůra..

Básníci, vy mistři věty,
přec pište o mém osudu.
Nemá cenu vázat květy.
Já už tu dlouho nebudu!

Smyčka pod krkem škrtí,
zima drze všude vleze.
Pohledy lidí – ty mě drtí!
Směsně znějí slova kněze.

Ďáblovi patří má duše.
Bohužel to není jinotaj..
„Teď si jen můj!“, řekl suše.
Za to prý poznám, co je ráj...

V tom zjevila se kráska,
jenž měla slzu na líci.
Bože, už vím, co je láska.
Manon tě nazvou básníci.

Duší jsem si koupil slečnu.
Snil jsem a mhouřil víčka:
,,Vyhnu se tím snad i věčnu?“
...
Když v tom se stáhla smyčka.

- - -

Byla mým andělem
Je mým andělem
A budoucnost
Je nejistá
???
!!
.

Vrátím se..

- - -

P.s.:

Bůh nezatratil Magdalénu
Bůh neodvrátil od ní tvář
Však ten kdo kupuje si ženu
Je ďáblův muž a otrokář!