neckline...

stál u arkýřového okna
pozoroval
jak kolem zahradních lamp
poletují naducané vliočky
a držel soukromou vigilii...

kdo vlastně jsi?

a to se ptá kdo...

při tom pomyšlení
se rozhostilo blažené ticho
hutně vyvážená nehybnost
podivné klidno...

jsi tím
kým se rozhodneš být...

někdy je ale cena příliš vysoká
ať člověk po něčem touží sebevíc
jediné co nedokáže vyměnit
za touhy svého srdce
je srdce samo...

zatvářil se
jako by tam nebyl docela
světlo se rozdělovalo
a obtékalo kolem
jako by se vymklo z rukou...

pak pozvedl sklenici
připil přízračnému obrazu
v nočním skle
a rozesmál se
sotto voce
je to totiž přesně naopak
všechna já
má neustále sebou…

možná se zeptáte
jestli jim není těsno?

ani ne
když totiž pokračujete dál
nenajdete svůj dosavadní život
spíš ho zvídavě znova objevujete...