Doba v obvazech

Vidím
hvězdy
rozpité jako dopisní papíry
dýchat na sklo
vlaků
zaprášených
dnešním stoletím

slámy

z bot
černajících se
tmou

klapou
když se trezory
našich srdcí lesknou
půlnocí

zatímco je vykrádá

tahleta doba

co má klasiky
žádný hrdiny

a verše o lásce i politice
po šuplících

protože obojí se zapíjí
ale bojí říct

naplno

(a něčí jemná ručka v obvazech sahá po dalším barevném sklíčku aby zapomněla)