Roztály vločky

Dávám si jěště jednu
pro výčitky dnů
opálím si tvář v lednu
plnou zašlích snů

za oknem kapky beznaděje
roztál bílý sníh
při psaní se mi ruka chvěje
a z venku slyším smích.

Jak dlouho musí člověk tápat
že kapky nejsou sníh
však jednou bude všechno chápat
to nic nezbude z nich.