MINIATURY 4.

Nemohu-li usnout
kdo by to byl řek
piju pivo jako lék
Pak spím hned

Kde jsou zlaté staré časy
co jsme měli ještě i vlasy
V poli rostly vysoké klasy
tuším skoro dva metry asi

Zdá se, že se mi dost vede
Píši však víc jen pro sebe
a je toho až dost
Což snad také není
vyloženě k zahození
psát jen pro radost


Když zhlédnu krátkou sukénku
přestanu mít chuť na kmínku
a hned mám vážnou záminku
využít tu vzácnou chvilinku
přitulit se na naši maminku

V tomto slzavém údolí
s kyticí růží v náruči
mnohé ani tak nebolí
Kdo to ale zaručí