VERONIKA

Veronika není jen tak běžné jméno,

je tím nejkrásnějším ze všech jmen.

Něco hluboko ve mně je uzdraveno,

někdo zlý je navždy přemožen.

Kéž mi stále neuniká

uplakaná Veronika.

Její usedavý nářek zní

jako střepy skla na dláždění.

Pod okny lká harmonika,

zpívá píseň pro básníka

Veronika

Veronika…

Říkám si:Už mlč! Na co jsou slova?

Mé oči ti prozradí, kdo jsem.

Všechno, co se v našem nitru schová,

pronikne ven tímto zrcadlem.

Kéž mi stále neuniká

usměvavá Veronika.

Jako mince zvoní její smích,

Veronika tančí v ulicích.

Harmonika lká a vzlyká,

své srdce mi odemyká

Veronika

Veronika…

Zas myslím na Veroniku,

na její smích i na tichý pláč

a jak šeptá slova díků…

Neděkuj mi, nemáš vůbec zač.