Možná, snad, jednou....

Ve východu slunce
čekáš na zápraží,
zda uslyšíš odněkud hlas,
ozvěnu možná,
co zbývá ještě...

Pod křídly holubů
vířící prach
dopadá,
usedá,
třpytí se,
svolává kapky deště.

Jdou stáda bezzubá,
oddaně,
v jeden směr,
poslušně,
v náruči iluze,
nevidí,
neslyší,
nechtějí...

Možná,
snad,
jednou přec
procitnou v novém městě.