MÁ HVĚZDO

Tak kde jsi,má hvězdo vzdálená

ta šelest citů
hnízdí přímo v mém kovovém srdci
jako víra co souzená
pro nechutenství a naivitu
snad všemi kritiky pokrytectví

jen stěží lapá po dechu
a záchranná brzda je stržená
jako život bez lásky a naděje
co pláče pro bolest
citem vypáleného cejchu

tak kde jsi,má hvězdo ztracená

proč tvůj vnitřní hlas už se nesměje
a má duše není u tebe jako v mechu

a ve vší té realitě a spěchu
láska pokulhává daleko za námi
jako vysloužilý válečný hrdina
co nechal jednu nohu na frontě

tak kde jsi,má hvězdo nestálá

proč pořád mě tvůj odlesk mámí
když pychá hluboce raněná
teď stojí tu pod tvým oknem nerovně

tak kde jsi,má hvězdo vysněná

na noční obloze tě nevidím
ani v polonahých tramvajích
když za jiskření vjíždí do tunelů

tak kde jsi,má hvězdo čarovná

neubráním se tvým magiím
co bez výstrahy a potají
dohnali mě až k výstřelu

tak kde jsi,má hvězdo doslovná

neboj to naše skóre,jednou se dorovná.