A TAK TU

Kanou tvé velké oči
jako nádherné motýlí křídla
když vlezlý déšť
smazává jejich barevnou texturu

už nehřejí tvé jemné ruce
jsou jen chladné
jako nehybné zátiší polárního oceánu
bod bodem mrazu

a tak tu
zapomenuti v čase visíme
jako němé dřevěné loutky
na provázcích z nesplněných snů

bez divadla

bez příběhu

bez diváků

ani všechny životy kočičí
už nezachrání tu vnitřní sílu nitra
a teď
láska oděná do purpuru

jako naivní sametová revoluce
co epochou dějin vadne
jako to tvoje srdce z porcelánu
co v hrudi tepe ti na okrasu

a tak tu
prázdní a cizí spolu nemluvíme
a naše kdysi půvabné lichotky
už nikdy nezaplní tu nehostinnou tmu.