V ZEMI SEN

V ZEMI SEN

Běžíš, běžíš, nevíš kam,
i když sen je pouhý klam,
tobě zdá se všechno skutečné.

Konečně dýcháš a můžeš to říci,
jako by ti na nemoc dal někdo léku lžíci,
můžeš dát průchod svým myšlenkám.

Odpoví ti sokol, laň,
nastav suchou, prázdnou dlaň,
a po pár krocích zdá se procitáš.

Tvé ruce nahmatají vzduch,
nad sebou zlato modrý pruh,
jak slunce pluje po moři.

Tělo se napne jako luk,
jako neposedný kluk,
když hlavou víří stovky stád.

A v očích jako v zrcadlech,
odráží se němý vzdech,
jak vše pokrývá čistota.

Prostý je život bez lásek,
u studánky oblázek,
je s rosou bytost spřízněná.

Víš, teď starostem jsi unikl,
jsi volný jako pták,
bohužel ale jen v době,
kdy můžeš sladce spát.