VEČERNÍ

Tvé hliněné oči
a rty jako saze kominíků
co krvácejí černou tuží
když svádíš ledově netečný měsíc
zaslzenou půlnocí
temných hrobových soumraků
co něžně prosakují kůží
když po kapkách stékajíc

jako perly tiché noci
když v tvé moci
bezpomocí
vyjí vlci a cvoci

tvé bezbřehé ruce
plují oceánem večera
jako havraní vlasy
co studený vítr
čechrá jim košaté kadeře
a mi tady zahaleni v odmlce
jako mezi slovy mezera
když hvězdy jako zlaté klasy
mohutný zvuk srdce uhánět pobídl.