pohádka

četl jsem
z večera
pohádku
o smutných dětech
a bylo mi jich líto
zjistil jsem
že není tak těžké plakat

v cizích příbězích
dokážu být
velice citlivý

někdy mě překvapí
maličkost
třeba že nemohou děti
trefit domů

cítím svou bezmoc
nejde jim poradit
kudy vede cesta

i kdybych křičel
nebo klečel na kolenou
rozkrájel se...

...vlastně to ve skutečnosti
neprobíhá
ale skutečnost je toho plná

je tu příliš příběhů
pro jednoho vypravěče
a pak jsou tu ty slzy

skutečnost
vznikající z možnosti...

ta pohádka
byla krásná