Ráno v kruté střízlivosti

Kolem jen protivné ticho a prázdno,
peřinu odhrnu s povzdechem tichým…

Společník můj jenom odporné světlo,
snaží se zlákat mě ganz novým bytím…

Dívám se po bytě – marnost a beznaděj
v hlavě i kolem mne, když tu – co vidím:

v koutě, tam v koutečku krčí se nešťastně
pár flašek s chlastem a falešným žitím

A najednou

Už vím… Tak propříště!
Prášků sny podpořím večerním pitím

…

Lepší se po ránu probouzet s opicí
nežli se stabilně probouzet s nikým…