Květy zla

Na dně hluboké propasti
kam málokdo proniknout může,
natrhám květiny zla
rulík, blín a černé růže.

Pak ke hrobu je položím,
povzdech ze rtů mi unikne,
už dlouho leží v chladné hlíně,
však jeho odkaz nezanikne.

Někde blízko sýček houká
a vítr v korunách stromů naříká,
zde leží tělo kde, však dlí
duše prokletého básníka?