PODZIMNÍ

Hřeješ jako paprsek podzimního slunce
co zpoza mraků nesměle vykukuje
a tak plachá jako motýl na louce
co naposledy z místa na místo poletuje

voníš jako nebe z barevného listí
co stává se naší křupavou peřinou
když výdech babího léta nás ukořistí
a záhy obejme nocí měděnou

usmíváš se jako dozrávající sad ovoce
co shazuje k zemi své sladké dary
i jako měsíční stříbro co odráží se v potoce
i jako podzim co má své nevšední nálady a rozmary

když na věky
stáváme se jeho součástí

tak nasáknutí jeho nestálostí v obrazotvornosti
a smyslně hřejivé hladně povětrné dokonalosti
tak střízlivě omámení jeho malebností v harmonii
a důmyslně propracované přírodní barevné nostalgii.