Černá panna

Jedna růže červená
a u ní víčka přivřená…

Hebkost i něha,
bodají ostrými noži do jejího křehkého těla…

Jenom černé slzy,
unavili dívku brzy….

S tváří prázdnou ze samoty,
spadlo děvče do náruče plné němoty….

Někdo byl jejímu srdci jistě vrah
a ona tu nyní leží ve mdlobách….

Žádný živý neví jak to bolí,
však to děvče je nyní připraveno na cokoli..

Připravena do pekla i na svou smrt,
jemné hrdlo jí jedovatý had obmotal, že nemůže se nadechnout…

Panna ale nevzdá to a začíná se modliti,
všechny svaté na nebesích, o život svůj prositi…

Už se po ní černé drápy sápají,
už ji démoni k sobě volají….

Tu však dívku křídla obejmou
a ze spárů ďábla vytáhnou…

To archandělé bránili ji svými těly,
potom s dívkou do nebes kam-si odletěli…

A tak dívka archanděly spasena,
byla potom do křídel oděna…