Kaladam

Houpačka klidně se houpe,
čas se nám pomalu šoupe,
chtěla jsem urychlit ten časový spád,
nechtěla jsem ti o tom všem tak pitomě lhát.
Omluv mé rozpaky,
omluv mou nevinost,
zachránit mě z té louže
není tvá povinost.
Cením si tvé snahy
a bojovné odvahy,
bohužel nic tím nezískáš.

Ptával jsi se,
jak se mám.
Obával jsi se,
aby jsi nezbyl sám.

Jsi tu a nejsi,
nepoznávám tě,
zmizel jsi kdesi,
rozesmívá mě,
že jsi tak veřil,
v nás dva a naše těla,
ta něha, která by tiše zněla.

Jsi však na omylu,
to já dobře vím,
já chodím v civilu,
a takhle nesním.

Zavři už oči,
zabouchni dveře,
život se točí,
život je moře.
Neboj se ztráty,
není tak cenná,
ostnaté dráty
a ústa otevřená.
Neboj se prohry,
ta nikdy není,
všechno zlé
se jednou v dobré změní.