Škvára světa

“Ahoj hošane, můžu tě otravovat?”
Už to slovo hošan napovídalo, že jde o 4% člověka.
Pošlu ho do prdele.
S lhostejným výrazem na tváři
míjím krámky plné sladkých sraček
a kýčovitých močících sošek Buddhy
“To je rouhání”
říkám vykulenému prodavači
s podomácku šitým oblečením
a s očima ve tvaru půlměsíce
“Tšiset korún, vyhodné”
cinkání zvonků,
dusot nabuzených podrážek
shánějících zboží,
pes slintající před místní masnou.
Jdu po zaprášené ulici
slunci v zádech,
času v patách
a nemám co dělat.
Míjím lavičku, na které provozuje
nějaký houmles dopolední spánek
štípavý zápach ryby
“ano, koupim si chipsy”
má slova zachycují volavky
na Seině
další krámky
afričané nabízejí náramky
a výrobky z ebenu
ve vzduchu se vznáší cukroví
hlas flétny
kaušika od C mísí se
s A mol aiolskou
patetický chaos
tohle není Francie
nóbl dámy
vznešené lodě
opisují glóbus
lehnu si na lavku
a spím

...........................

Probouzím se
nádraží
hlášení odjezdů ve španělštině
proč se tohle stává vždycky jenom mě?
orientální automat
tančí v rytmu pípající samby
objednám si kafe za 2 Eura
vypadne mi kelímek
proč se tohle stává vždycky jenom mě?
tváře bez výrazů
jako tisíce klonů
všichni jsme příbuzní
s nikým se nedomluvím
proč se tohle stává vždycky jenom mě?
mramorová podlaha
šklebí se na mě
za působení chlóru
ztracen v džungli všedního života
vyjdu ven
do spletité změti uliček
svět ve kterém žiju je mi cizí
- „Le sa mora“
- „Uno di pano siembra“
- “Do hajzlu”
proč se tohle stává vždycky jenom mě?