Ležím. Nohy přepadávají přes okraj postele a chlad jemně oblizuje prsty u nohou. Obzvlášť malíček
Mne se chce řvát, ale nechci zbytečně plašit pěvce. Malé potvory beze smyslu.
Kdybych uměla číst myšlenky, tak ti dávno uteču. Bohužel umím max. číst písmenka u očního.
Iluze umírají jedna po druhé. Mám soukromý hřbitov v srdci a ty mi z něj děláš hromadný. Prevíte.
Ležím. Chlad je fajn, chlad znamená konec něčeho. Zase další pomyslný konec lásky. Jak poetické, patetické?
Komické? K čertu s tím vším. Je to fuk. Další odlišná duše, která hledala, našla, odešla.
Prý hodná holčička a ty jí lámeš vaz. Co zní zbude? Cynická holčička či rovnou ironická bestie?
Kéžby to bylo tak snadné přehodit výhybku na patetickou, ironickou bestii, která jen sublimuje.
Nejde to, zatím.
Není to špatné, ale formou bych to zařadil spíše do úvah, nebo tak.
Jako báseň mi to nějak nepřijde.
RM.
22.12.2012 10:57:57 | Robin Marnolli