Dívka z Gröbovky

Potkal jsem jedno krásné ráno,
je to už velmi mnoho dní,
stvoření, které se mi snad zdálo,
já jsem ho hned chtěl v posteli mít.

Ano, nebyla to žádná láska,
jen obyčejný chtíč.
Byla to jen jedna kráska,
a já hledal od jejích kalhot klíč.

Po velmi dlouhé době,
kdy nás nic nespojilo,
jsem zaslal pozvání Tobě,
na víno, co žízeň by ukojilo.

Je jeden park - Gröbovka,
u sklenky posezení dlouhé...
A že nejsem žádná bábovka,
nestačilo mi políbené pouhé.

Pak noc dlouhá byla,
Ty do mdlob jsi až padala,
Prý´s to necítila, cos žila
a ráda by ses zadala.

Spokojenost však nedělá jen sex
a já si to nechtěl přiznat,
teď jsi už jen má ex,
děláš, jako bych Tě nikdy neznal.

Tak jen vzpomínka zbyla,
na jednu paní doktorku,
však poslední zklamání byla,
leštím už jen motorku...