Že by smrt?

Každý se máme na pozoru.
Čekáme ránu z milosti.
Už je vidět na obzoru,
ale v topící se lítosti.
Přistupuje blíž neznaje naši sílu.
Všechny dostává jen pohled na kolena,
každý hnedka hledá tu svou víru.
láme se jak pod sekerou polena.

Nikdo ji tu nikdy nechtěl.
A přece je našim hostem.
S tou se kámo o nic neděl,
budeš jen potem orosen.

Údajně hledá kamarády a známé.
Všechny přitom sama zabila.
Jak se říká zdání prostě klame.
Nejraději by se prokletí zbavila.

Je to těžký život, když neřešíš čas.
Ale koukáš jen na smutné obličeje.
Tu osobu dávno si vzal ďas,
jenž nemůže zažít životní obyčeje.

Možná je to žena, možná muž.
Zvládá mnoho jazyků a mnohé nástroje.
Ať už vezme do ruky kytaru, flétnu nebo kuš.
Nemůže se jen tak zašít do nějaký hospodský koje.

Ráda sedí na hřbitovech,
avšak i tam dále pracuje.
Jako by byla v těžkých okovech,
vůbec jí to nerajcuje.

Jako vlk na měsíc vyje.
Zbytečně a přece.
Jak se říká ruka ruku myje,
tak pojďte v pokoji ke Styx řece...