Smutný kazatel

Každý den zámek otvírat
s pocitem strachu.
Každý den sliby vyčítat
a víra Tvá je v prachu.

Jedna sloka snad stačí,
abys Ty pochopil,
kam city srdce kráčí
a správně jsi je uchopil.

Další verš pak přidám,
(smutný můj bonus)
že ženy hloupě střídám,
to můj citový funus...

Čtvrtou slokou vzývám,
věřte v osud svůj!
Však své srdce již neobývám,
toť jen studená pustá sluj.

Těch pár slov nic není,
teď čtěte však pozorně:
Duši nenechte v utrpení!
Ke smrti jděte důstojně!