Přátelství: zklamání, odpuštění a rada na cestu

Jak slizká skála jedno přátelství rozpadá se v nitru tvém i mém.
Doufat mi zbývá, že úsměv tváře tvé, je pro mne dobrá zpráva ve světě strnulém.

Chci tedy v rýmech tobě vyjádřit svého pocitu a zklamání hlas.
Jednou uchopím tě za ruku a řvát budu: "Děkuji ti za podraz!"

Jak mohl jsi mi, jako přítel, pod nohy vhodit tak velkou kládu?
Nezkonale zabolelo srdce příteli, však odpuštění mám v úkladu.

Nemohu ti říci, zda má důvěra bude vůči tobě stále tak silná.
Kdykoliv však budeš žádat o pomoc, má snaha bude neuvěřitelně pilná.

Jak se tak dívám po světě... Přátel, co jen hrají své hry, je spousty.
Za hru podvodnou ztratil jsi tu plnost důvěry... Sněz to velkými sousty.

Říci ti však mohu rovnou od srdce, ať daří se ti ve tvém žití.
Co na tom, že podvody, podrazy i lži jsou mi tak nějak k blití?

Vážně příteli... Velké zklamání tvůj podraz mi je, a necítím zášť.
Čtu tě v mysli, když teď koukáš tupě do zdi... Ty přeješ si neviditelnosti plášť.

Však uvaž, copak to je za hrdinství, když bojíš se následků svých činů?
Když bojíš se... Pročpak dopouštíš se takovýchto hanebných zločinů?

Co říci ti ještě příteli mám? Jakou radu v rozloučení bych ti dal?
Nedopouštěj se toho, co sám rád nemáš... Nečiň tak, aby ses pak bál.

Nelži, nekraď, nepodrážej a ani nepodváděj lidi ve své přítomnosti.
Hledej světlo, radost, krásu, dokonalost i lásku... Staň se opět andělskou bytostí.