hladina oceánu v plechové vaně pomalu stoupá
zapomeň na všechny sliby na staré viny
chtěl si být můj anděl moje spása
ale nenajdeš klíč k mým očím
co zavřela je chladná rána
prázdné noci dlouze se vlečou
opuštěná ale nikdy sama
hluboká brázda stala se mi hrobem
ve vyhaslém krbu hromádka rezavých střepů
osud sebral nám vítr z plachet
na vlnách naděje vzdaluji se k tobě
V rezavé vaně
na bílém okraji
spatřím tvé bílé dlaně
kvetoucí jako šeřík v máji
vzpínající k nebi
prahnoucí
jak na poušti Gobi
slunce žhnoucí
Toužíš se dotknout...
svého vysněného
zbavit se pout
samoty, kouzla nechtěného
08.11.2012 22:12:32 | kudlankaW
zahalená oparem
rosou zítřků
marně hledám
seznam zapomenutých jmen
ztracený v písku
08.11.2012 22:27:22 | Sarah