Anotace: Tři strofy krát šest řádků, vždy dva rýmy střídavé, jeden sdružený...
Po tmavých oknech píše
básně, co mizí vzápětí,
pomalu, něžně, tiše,
kapička s kapkou v objetí
stékají po skle k zemi -
- ach, jak lehko je mi!
Za dveřmi uplakaný svět,
oděl se v šedé stíny,
zvrátil na sebe žal mých let,
sejmul ze mě mé viny,
a o mém smutku píše básně -
- ach, jak je mi nyní krásně!
Dotek deště jak políbení,
utiší bolest, slíbí lásku,
zbaví mne mého utrpení,
snad najde odpověď na otázku,
kam moje duše poletí,
až ztratí těla objetí...
No, myslím, že nějaké řádkování nebo střídavost je v dobré básni až na nepodstatném místě. Líbí se mi pocity a ty jsem ohodnotil.
Pokud Ti ale záleží na rýmech, zapomeň na "krásně - básně"...
Tedy jestli o můj názor stojíš...
09.09.2012 16:59:49 | Gregy
Trochu mi to připomíná písničku od Marušky Rottrové. Ale ta tvá je víc potická. Těším se na další. :-)
08.09.2012 10:41:08 | Lenka Krásnodvorská