Vůně popelnic

Jsem jako v komatu.
Tvé rty poznám i pohmatu.
Přesto nejsem nic.

Vedle místnost kde se všichni smějou.
vsadím se že je to tou kamerou,
A já cítím vůni popelnic.

Otevřu si víno a tiše se směju,
přesto všecko vím, že sem pěkně v kelu.
Měl jsem se asi snažit víc

Panna nebo orel přehazuji mincí.
Netuším proč si mi tenkrát říkávala princi.
A spoustu dalších sladkých slov,
a proč teď si chladnější než kov.

Jsem milovník co spadl z výšky na zem,
chtěl jsem jen vilu a malej bazén.
Tebe a tvou vůni popelnic.

Pořád se směju asi mi to nedochází,
spoustu lidí do mě dýky vráží.
Pro tebe jsem jen student co se snaží
napsat referát.

I kdybych ve sportce vyhrál první cenu
už nikdy nevezmu si tě za ženu,
sfouknu tě jako z piva pěnu.

Kdybych mohl, kulku prohnal bych ti hlavou.
Opil bych se a pod parou.
vyprávěl ti historky když jsem měl ještě krev mladou.