Jako uragán,
jako hvězdy na nebi,
jako můza má,
nekonečný zdáš se mi.
Jak zvonění krápníků,
jako mořská hladina,
jako ržání vraníků,
jak vyprahlá krajina.
Jako temná křižovatka,
která zmást má pocestné,
jako raní jinovatka,
která nikdy nevyschne.
Jsi jako žár sluneční,
co do hrdla mi žízeň dává,
jako studánka luční,
co tu žízeň udolává.
Jsi protipól mých myšlenek,
když usínám, usmívám se.
Jsi můza těchto písmenek,
co na papír upínaj se.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk