Nedokonalá

Mraky poplivané po obloze
drze skrz díru v nich
vidím bílá břicha ryb
lekaček
malých poztrácených hraček
měsíc jak hrášek škobrtá oblohou
o břicha zakopává
nafouklých smradlavých tvorů
až k prasknutí dme se prostor
kol eskalatorů
a z břich co praskla sněží
zpívá zmrzlá žluva
v parcích bez nápadu
omrzlý bíbr olizuje kabát
a fialové nechty zimy
se mocně zaťaly
do postele ubalené z novin
myšlenky popletené pletené i háčkované
krouží jestřábím letem
kolem hlavy nerozkvetlé růže
budí se den cvrdlikáním tramvají
budí se den do davu v nemz je teplo
obuje se jako do ponožky
ach, té plísně kolem...
kolmým pohledem se pak vše narovná
až k původní nedokonalosti