Plameny děsu mojí mysli

Duše moje
mizí ve ztracenu.
Tak ji mávám a ptám se-
jakou máš dnes cenu?

Topím se
v prudkých, osamnělých a krutých vlnách smutku
v moři, které obývá spoustu děsivých příšer,
jedna z nich je nečinnost
v časech dávno minulých a zapomenutých
v dosud nepopsaných a neprobádaných končinách mojí mysli,
jejíž temná zákoutí děsí
v hlubokých očích mého rádce životem
v těch plamenech děsu mojí vlastní mysli,
které stojí za mou horečkou

Duše moje
mizí ve ztracenu.
Tak ji mávám a ptám se-
jakou máš dnes cenu?