Slunce naše tváře
halilo do zlata,
když jsi mě políbil
byla jsem dojatá.
Ve vlasech zářily
medové odlesky,
a teď to vypadá
tak nějak nehezky.
Teď když mi v hovoru
říkáš "Tak konec?"
v uších mi zvoní
lodní zvonec.
Myslíš to vážně?
Tak málo mě chceš?
Cítíš to tak chladně?
Jsem horší jak veš?
Mám smíšené pocity
o tom co mi říkáš.
Jediné, co chci, jsi ty
a přitom sám lásku mou
ze sebe smíváš.
Proč trápíš mne?
Proč tak rád soužíš srdce mé?
Proč, když miluješ mne,
proč se ty nenecháš milovat ode mě?
Mám se snad za tebou
plaziti na kolenou?
Mám jenom dolejzat
a na svou hrdost zapomenout?
Mám utíkat před tvýma depresema
a pak se zas navracet?
Mám chtít tak žít?
Mám chtít takový svět?