Ulámaný věšáky tam nebyly

Grandiózní představy klouzající zpátky
a pocit stínu v zádech
usínání zaživa - bez důvodu, pro radost
zápisník plnej blábolů a nepopsanej
věšáky, z nichž některý sou ulámaný
jako by ani nebyly.

Pro člověka, pro dobro, pro zejtřek
neptám se už proč
poslouchám a čekám
- "Ono si to sedne.", opakuju si pořád dokola
nečekám nic - očekávám ale všechno.

Vždycky to bude jinak
a nikdy tak, jak sis přál,
jak si to viděl - jako v obraze.

Proč si ale prostě nekoupit balíček cigaret, přivonět
a proč se neprojít městem pryč najít zbytek vzadu
nebát se a neptat se, pověsit sako, pozdravit a zhasnout.