Sada cvičených opiček

Jsme šťastný,
ale nevíme proč.
„Vím, že nic nevím.“
ten pablb Sokrates to vystih přesně,
i když to vlastně nebyl pablb,
ale to je teď jedno
nám je všechno jedno
je nám jedno
jak jsme hloupý
jak jsme omezený
jak jsme primitivní
je nám jedno,
že vlastně nic nejsme
Neurazil jsem vás?
To bych nerad,
kdyžtak to sveďte na špatnou výchovu
na nedostatečnou literární kvalitu
sveďte to na výrobce
kdo mi věří, že mě přines čáp, hm?
tak co, už se nudíte?

přírodo, probuď se
lide, nespi
zvířata, vzbuřte se
blbe, nepiš

Kde jsem to skončil?
Jó, všichni a všechno
je tady hrozná nuda

Jsem stokilová hora svalů,
trávící dny v posilovně
Jsem blonďatá fifina,
co si užívá na nákupech hadříků
Jsem velkej fotbalista,
na kterýho letěj všechny kravky
Jsem úspěšná studentka gymnázia,
onanující nad učebnicí biologie
Jsem nešťastný občan,
nadávající na všechno, co se kolem něho děje
Jsem Vylízanej mozek!
Jsem Adolf Hitler,
vstal jsem z hrobu a chci zpět svou moc!
Jsem masovej vrah, básník, kurva,
překupník s heroinem, dělník,
teplouš,
co se za svitu luny nechal šoustat
do prdele od svého staršího bratra

Jsem ten, kdo bude tvořit mýty
Jsem nadčlověk!
Jsem vlasatej blbeček,
co je věčně opilej
Jsem jeden ze sady cvičených opiček
Nikdo totiž není nic jinýcho
než cvičená opička