Vím, koho vinit

Vím, koho vinit...

K čertu se šlechetností.

Rozpadla se v prach.

Vím, koho vinit...

 

Už jsem dospělá

Už dávno nemám strach

Z tvých slz...

Ani z tvých slov,

co šlehala jak bič.

 

Pořádám lov

Na dětské vzpomínky

Choulí se zraněné

Na dně mé mysli

Kam jsem je schovávala

 

A teď to bolí

Světlo v očích po letech v temnotách

Ty oči - v bolesti zasněné

A srdce nevědělo

Koho vinit...

Jen odraz v zrcadle.

 

Rozbitá zrcadla

Světlo po temnotě 

A nenávistí rozechvělé tělo

Už vím, koho vinit

K čertu se šlechetností...

 

Nejsem to já.

Jsi to ty.

Jsme si podobné jako noc a den

A přesto jedna od druhé k nerozeznání

Já a ty.

 

Už nemám strach

Z tvých slz 

Ani z tvého křiku

To dítě ve mně zemřelo....

Všimla sis?

 

Ne - nevidíš

Nic kromě sebe

A já...

Já jsem byla ta lepší z nás

Už nejsem.

 

Vyhrálas.

Už vím, koho vinit.

 

Ta holčička, co plakala 

Na chodbě u tvých nohou

Je pryč..

Sebe mi líto není.

Lituju ji.

Byla mnou.

 

Byla mnou.